Můj život s myelofibrózou.

 

Jedna z mých tří dcer odjíždí studovat do Finska, já nikam nepojedu, říká, zůstanu tady s tebou. Mám ještě dvě dcery a k tomu manželku, na nošení banánů do nemocnice je to dost lidí, říkám jí jeď, nás nemůžou nikdy rozdělit. Na Ruzyni brečíme oba.

Choroba nezahálí. Kalhoty, co mi dřív držely, mi jednoho dne spadnou, stane se to bez předchozího varování. Stačím je chytit. V čekárně na hematologickém ústavu už jsem dávno doma a neřeším, jak dlouho tam budu sedět.

Více